Každého chovatele potká den, kdy štěňata jeho feny dosáhnou věku vhodného k opuštění domova a nastane pro něj problém, kam s nimi. Takový "chovatel", kterého neradi vidíme mezi sebou, zvedne telefon a zavolá nejbližšímu překupníkovi a štěňata mu nabídne. Podle toho, jak moc mu ta horda malých žroutů a ničitelů devastuje byt, smlouvá nebo nesmlouvá o ceně, více či méně ochotně odveze štěňata kamkoliv, jen aby už byla z domu.
Nezajímá ho, komu se jeho odchovy dostanou do rukou a jaký bude jejich další osud. Jeho pravým opakem je chovatel "pečlivka", který shání a testuje zájemce o štěňata dlouho předtím, než fenu nakryje. S pečlivostí tajné policie prověří kvality budoucích majitelů, vnikne do jejich nejintimnějšího soukromí, stane se eventuálním kupcům přímo noční můrou. Po odběru štěňat zahrne jejich pány do své širší rodiny, pravidelně je navštěvuje a bedlivě sleduje, jak se k jeho "dětem" chovají. Nezřídka shledá nové majitele nevhodnými k držení pokladu, který vy- šel z jeho chovné stanice, vyrve jim štěně z rukou a přiveze si ho zpět domů. Přivodí-li si tímto nepříjemnosti, budiž mu přáno, protože nic se nemá přehánět! Prostřední a bohudíky nejpočetnější je skupina úplně normálních chovatelů, milovníků psů.
Dobrý a normální chovatel se rovněž již před krytím feny zajímá o to, jaká je situace "na trhu" a zjišťuje si zájem o své plemeno. Účast na výstavách a samozřejmě vrcholové ocenění - je nejlepší forma reklamy. Na výstavách se také vyskytuje nejvíc potenciálních kupců, je největší příležitost je nezávazně kontaktovat a přesvědčit, že právě to vaše plemeno jim chybí k dokonalému rodinnému štěstí. Po nakrytí feny je čas podat inzeráty do odborných časopisů, doba od podání do zveřejnění je dosti dlouhá, budete-li čekat na to, co se narodí, může se stát, že váš inzerát spatří světlo světa až bude štěňatům 2 - 3 měsíce! Má-li chovatel štěstí, začnou se mu právě hlásit kupci. Ale pozor! Tím nemá vyhráno, teď teprve začíná ten správný horor! Ideálem každého chovatele je kupec s přesnou představou, co chce. Takový stručně odpoví na inzerát, v dohodnutou dobu opravdu přijede, půl hodiny klade inteligentní otázky k věci, bez dlouhého přebírání si zvolí štěně dokonce si velmi často nechá poradit, které si má vzít bez smlouvání zaplatí a odjede. Tohoto kupce je radost potkávat na výstavách, protože se upřímně raduje z úspěchu, ale nezoufá nad nezdarem.
Neobviňuje chovatele, že mu prodal mrzáčka či křížence. Bud' nehynoucí čest a sláva takovýmto lidem! Sedmdesát procent kupců jsou ale "problémisté! Nejprve ta, bohužel dnes častá skupina zájemců - nekupců, kteří vás budou půl i více roku bombardovat dopisy a žádostmi o štěně. Dokonce se na čerstvý vrh přijedou i podívat, vyberou si štěně a rezolutně žádají, aby jim bylo rezervováno. V den odběru většinou ze závažných důvodů přijet nemohou, ale na sto procent si domluví další termín. Velmi často vám večer před stanoveným datem zavolají, že jistě přijedou, eventuálně volají ještě v den odběru, že již vyjíždějí z domu. To je naposledy, co jste o nich slyšeli. Myslím, že tito "kupci" padají někde v blíže neurčeném místě naší vlasti do černé díry, odkud nevede ani jedna telefonní linka, kde nefunguje ani jedna pošta. Každý dlouholetý chovatel má v této díře několik svých nadějných zájemců o štěně.
Zásadním omylem "problémisty skrblíka" je to, že chce za cenu sedmitýdenního štěněte, pokud možno usmlouvanou na co nejnižší hranici, získat evropského šampióna. Briskně odmítne návrh, aby si raději vzal odrostlejší štěně, na kterém již vidí důležité exteriérové znaky a známky kvality. Není natolik upřímný, aby přiznal, že mu je líto dát těch pár tisíc navíc a své skrblictví maskuje hloupými výmluvami. "Skrblík" si chce přijít na své. Pokaždé, když není jeho pes první, vrhá se na chovatele s obviněními a hledá důvody, proč na akci neuspěl. Samozřejmě, že nejčastějším důvodem je to, že mu chovatel za jeho vydřené peníze prodal póvl! Jak na "skrblíky"? Dobře sestavenou kupní smlouvou! I taková smlouva sice nezabrání tomu, aby vás pan XY nepomlouval, ale vyrazí mu zbraň z ruky v okamžiku, kdy se rozhodne vás tahat po soudech a vymáhat peníze za psa zpět. Krátce o kupních smlouvách: nepodceňujte jejich důležitost! Smlouva vás nejlépe před zlovůlí kupců ochrání! Součástí každé smlouvy by měl být přesný popis současného exteriéru a zdravotního stavu štěněte. Kupec musí podepsat, že na štěněti nenašel žádné známky onemocnění a vad, které by zhoršovaly kvalitu štěněte. Uveďte, že štěně bylo čisté a nezahmyzené. Ideální je, když se štěně před kupcem vykálí a do smlouvy napište i to, že výkaly byly správně zbarvené i tvarované. Já vím, že je to k smíchu, ale po přesunu mívá mnoho zvířat zažívací potíže spojené s průjmy nebo zácpou. Není nic snadnějšího, než posléze v soudním sporu uvést, že štěně již při odběru (nebo těsně po něm), jevilo známky onemocnění! Je dobře nechat štěně před kupcem skotačit a rychleji běhat to aby vám potvrdil, že nejevilo dýchací potíže a nekašlalo. Nezapomeňte uvést, kdy a jak bylo štěně odčerveno, očkováno, eventuálně jinak veterinárně ošetřeno. Neprodávejte ho do týdne po očkování a v případě, že se ve vašem chovu objevily příznaky infekčního onemocnění! Za prodané štěně ručíte po dobu inkubace infekčních onemocnění (tj. maximálně tři týdny) a šest týdnů ručíte za skryté vady, které nebylo možno zjistit při odběru. Pozor! Neručíte ale za četnost zubů, kryptorchismus a další vady, které se na zvířeti objeví během růstu! Tím myslím i vrozené vady srdce, ledvin a další, kterými bývají některá plemena zatížena. Do smlouvy pro "skrblíka" uveďte, že jste kupci nabídli odběr staršího štěněte, který on odmítl. Zdůrazněte, že si štěně sám vybral a že byl upozorněn na všechny možné skryté vady, které by mohly být důvodem zhoršeného exteriéru a tím i hodnocení štěněte.
Kupce "problémistu" poznáte na první pohled. Ke štěňatům se vrhá, jako by mu šlo o život, sladce vrká, cicmá se s nimi. Řeční o malém sladkém broučkovi, se kterým bude spát v posteli, mazlit se a který bude milovat jen a jen jeho. Ze zkušeností vím, že mnoho těchto "mazlíčků do postele" skončí venku v mizerném kotci nebo na jinak nevhodném místě, protože svého majitele záhy po odběru šokují tím, že kromě papání také často kakají a čůrají. Opakem "rozčarovaného hysterika" je "hysterik z přesvědčení". Ten opravdu se svým psem spí, je ochoten mu tolerovat veškeré mravy a nectnosti a po čase psu i vám udělá ze života peklo. Psa necitelně personifikuje, kdyby to šlo, oblékal by ho a obouval, balil do šáličky, aby snad nenastydl. Místo, aby štěně pořádně krmil, láduje ho šunčičkou a čokoládkami a hroutí se, když je pes začne odmítat. Je ochoten každodenně navštěvovat veterináře a konzultovat s ním chování svého miláčka od ranního rozbřesku do temné půlnoci. Chovatele zasype dotazy, prosbami a nářky. Nikdo mu není schopen poradit, pomoci, nikdo ho nechápe. Psi takovýchto majitelů velmi často končí pod koly automobilů - podezřívám je, že ne nešťastnou náhodou, ale záměrně. Jen útěk do smrti je totiž může spasit! Před hysteriky vás neochrání nic. Podepíšou cokoliv, ale to je v jejich projevech nezastaví. Jsou nebezpeční svým psům, ale ne chovatelům. Pokud je mi známo, nemají tendenci se soudit nebo přít o peníze, které za štěně dali.
Děsivou skupinou je "problémista vědec". Tito kupci si svou přezdívku zasloužili svým "vědeckým" přístupem ke koupi a držení psa. Stěně vybírají dlouho a pečlivě. Často bývají již vyzbrojeni znalostí standardu, ale ještě častěji se dopouští toho, že standard sice četli, ale protože mu moc nerozuměli, upnou se na některý "špek". V devadesáti procentech případů se například u sedmitýdenního štěněte dožadují "obou varlat" dostatečně vyvinutých a sestouplých v šourku" (formulace, která je povinná ve všech standardech), ale úplně opominou si všimnout, zda má štěně zdravé a čisté oči nebo třeba modrý jazyk. Štěně se jim zdá moc malé nebo moc velké, moc čilé nebo zase moc líné a ospalé, podezřele vybarvené a málo standardní. Pokud to chovatel vydrží a nevyrazí s nimi dveře, často si i přes své pochybnosti o kvalitě chovu, štěně odvezou. A pak to začne: štěně váží, měří, předvedou veterináři (který zhusta ani neví, že takovéto plemeno vůbec existuje) a dalším znalcům. S téměř 100 % jistotou se "vědec" kontaktuje s lidmi stejného typu. Neomylně padne na veterináře "vědce", který ho ujistí, že přese všechnu jeho obezřetnost mu chovatel podstrčil zmetka. Velké klouby a perlení na žebrech u štěňat velkých plemen prohlásí za důsledek mizerné výživy. Únavu štěněte, které majitel vláčí po světě z důvodů získávání informací, označí za kritický zdravotní stav (samozřejmě zaviněný chovatelem), eventuálně dědičné zatížení. Vůbec s "dědičností" operují "vědci" všech oborů velmi rádi. I když víme, že téměř vše je dědičné (to byste koukali, jaké prkotiny dědíme po svých předcích!), "vědci" jako vrozené nepochybně označí právě těch pár projevů, které živý tvor nedědí, ale získává vlivem prostředí!
Nejvděčnější pole působnosti pro majitele a veterináře "vědce" je onemocnění psa. Jako na potvoru štěně, které si odnese "problematik vědec" okamžitě po odběru něco chytne! Společnou péčí ho oba "vědci" připraví o život a pak nastane ten správný cirkus. Hanopisy, slzy, vymáhání peněz nebo dalšího štěněte. Chovatel je bombardován dobrozdáními veterináře, pitevními protokoly, eventuálně soudní žalobou. Pokud štěně přežije a u "vědce" vyroste, nemáte přesto vyhráno. Jeho majitel nadále sbírá informace za "zaručených" zdrojů a při různých příležitostech vám je předhazují. Vždy mne přivádělo do nepříčetnosti to, jak mnoho lidí uznává za dobré informace získané "po hospodách". Pravda připadá většině pejskařů příliš jednoduchá a obyčejná. Zato rada kdejakého hospodského "znalce", to je to pravé! Neumíte-li svou pravdu podat "vědci" tak, aby se mu líbila, neuspějete. Budete jednoduše "za blbce", ať děláte cokoliv! Jak se bránit před "vědci"? Solidností. Prodáte-li sotva odstavené štěně hned poté, co dovršilo sedm týdnů stáří, je pravděpodobné, že vás čekají potíže. Pět až sedm týdnů je pro štěně ta nekritičtější doba. Jeho organismus se musí přeorientovat z mléčné výživy na tuhou stravu. Končí jeho fixace na matku a štěně začíná hledat své místo ve smečce sourozenců a lidí. Přijímá vjemy okolního světa a je nuceno se s nimi vyrovnat. Je odčervováno, vakcinováno a to je pro něj velký stres. Vůbec je tato doba dobou velkých přeměn a především náporů na fyzickou i psychickou stránku jeho bytí. Jestliže ho v této době prodáme byt do sebelepších rukou, ohrožujeme jeho duševní a fyzickou rovnováhu. O stresu je známo, že může vést až k smrti postiženého tvora! Nový majitel veze většinou štěně dost daleko, často neodolá, aby co nejdříve neukázal přátelům a známým. I celá rodina si chce se štěnětem pohrát, získat si projevy jeho přízně.
I když je štěně očkované, je jeho obranyschopnost tak rozvrácená, že první agresivnější bacil, který letí kolem, ho může sklátit. Nehledě k tomu, že mnoho původců onemocnění může dlouhou dobu čekat v prostředí, kam štěně přinesete a teprve pak zaútočí! Majitel a veterinář pak argumentují tím, že přeci v domácnosti jsou další psi a ti příznaky onemocnění nejevili - štěně tedy přišlo nakažené od chovatele! I člověk sám může své štěně v takto útlém věku nakazit. Je známo, že v krku člověka mohou být velice agresivní kmeny bakterií, které se snadno na štěně přenesou a mohou vyvolat těžké záněty dýchacích cest a plic. Vydržte s prodejem štěňat raději déle. Tak vypravíte do světa zvířátka otužilejší, uvyklá na normální psí stravu, odčervená a dobře proočkovaná. Ze své praxe vím, že s majiteli později odebíraných štěňat nejsou nikdy takové potíže, jako s těmi, kteří si vynutili odběr těsně po odstavu. Nepodceňujte především u "vědců" sepsání kupní smlouvy. Pokud jim štěně uhyne nebo se nevyvine k jejich představě, varujte se toho jim vracet peníze nebo dávat nové štěně! Necháte-li se "ubrečet", nebudou vás považovat za solidního chovatele, ale uvidí ve vaší měkkosrdcatosti přiznání a budou tím více přesvědčeni, že jste je podvedli!
Závěrem chci říci jen toto za dvacet let své chovatelské praxe jsem nepřišla na to, jak předem poznat, který kupec bude mému štěněti dobrým pánem a mně slušným partnerem. Velmi často se mi stalo, že štěně prodané solidním a prověřeným lidem skončilo jejich vinou špatně a na druhé straně jako na nejlepší majitele vzpomínám na dva mládence, vyložené otrhance, kteří přesto byli svým psům ideálními pány a mně dodnes milými přáteli. Prodáváte-li štěně, je to vždy sázka do loterie a jen málo můžete další život svých odchovů ovlivnit. Snažte se pro ně udělat alespoň to, co je ve vašich silách vybavte je do života co nejlepším odchovem a péčí předtím, než jim najdete nové pány.